Nerozumíme si. Jedna věc je vztah, druhá názor. Matka samozřejmě může vyslovit svůj názor, že s daným jednáním nesouhlasí, to je naprosto v pořádku. Nemluvit s vlastním dítětem proto, že dělá něco, s čím nesouhlasím, je něco jiného.
Pokud jde o "od zenateho ruce pryc", já sama to třeba tak mám, ženatý je pro mě tabu. Ale ne kvůli nějaké "slušnosti" (kdo rozhoduje o tom, co je slušné a co už není? bude se to lišit rodina od rodiny, kraj od kraje, kultura od kultury, ale stále je to jen určitý úhel pohledu), ale proto, že já sama bych se necítila dobře. Přesto, že já sama bych to neudělala, nevidím důvod odsuzovat někoho proto, že on to má jinak (a např. aby zlatokopka mohla kopat zlato, musí k tomu být někdo, kdo se nechá, čili její přístup sám o sobě není škodlivý, to přijde teprve tehdy, když jí k tomu někdo jiný dá své požehnání, zkrátka musí na to být minimálně dva). A jak už tady někdo (myslím Monty) psal - zvnějšku (a i příbuzní vidí vše jen zvnějšku) to může vypadat nějak, ale nikdo s tou rodinou denodenně nežil, nikdo neví, jak to mezi nimi bylo.
Může to být přesně tak, jak to vidí zakladatelka, ale taky nemusí. Odsudky od monitoru (ale i v životě prostě jakékoli odsudky) mi přijdou nemístné.