Royo, já bych tak nesoudila, co by maminka měla a neměla...bude jí už určitě přes 6O, pochází ještě ze starší generace a prostě v určitých rodinách nemají s rozvody a opouštěním partnerek a dětí takovou zkušenost , třeba to ještě nikdy nezažila...neví, jak reagovat "dobře".
Řeší to po svém....v její kůži nejsme, takže nevíme, jak bychom se zachovaly my.

Já to teda nevím.
Kdyby můj syn po pár měsících zamilování opustil po 20ti letech manželku se třemi dětmi a nestaral se o ně, nevím, jak bych reagovala...opravdu ne.
Možná bych taky chtěla pomoct hlavně těm slabším...což je v této chvíli opuštěná žena a její děti.
A na syna bych zřejmě měla vztek, což bych dala nějakým způsobem najevo...možná bych ho v té chvíli taky nechtěla vidět...jeho a jeho štěstí. Na drihé straně bych viděla ty nešťastné lidi.
Museli bychom asi všichni počkat, až ty nejsilnější emoce přejdou.
A třeba bych reagovala jinak, já to fakt nevím....ale koukám, že tady ví většina, jak rozumní by byli .

Samozřejmě že z vyššího hlediska je to tak, že nikoho nevlastníme, takže máme nechat druhé jednat podle toho, jak oni chtějí, nemáme si na nic dělat nároky, ani na jejich lásku, ani péči a čas...a samozřejmě bychom měli za každé okolnosti druhé chápat a chovat se moudře a zodpovědně. Tak by to mělo být správně. Je fajn, že to víme...a chovat se podle toho umí kdo?