Přidat odpověď
Supliku, kdybych se pri rozhovoru s nekym hroutila a plakala, logicky se s nim radeji nebavim.
Ja zasnu, jak je tu vetsina srozumena s tim, ze opustit rodinu je vlastne takova ponekud trapna prkotina, asi jak zadrena triska a ten, kdo to nezvladne s nadhledem a prehleddm je....nevim co, ale mam pocit, ze opak a bolestne, emocionalni reakce jsou vice v norme.
To neni serial v televizi, to jsou zivi lide, kteri citi bolest, kterou jim nekdo zpusobil. Prali byste si ji pro sebe?
Předchozí