Ano, já to beru tak trochu dle vztahů v naší rodině. Pro mou mámu (a i pro druhou babičku mého dítěte) jsou vnoučata jejich "další" děti. A v našich rodinách jsou děti, které jsou ještě dětmi, nedotknutelné. Tím nemyslím rozmazlované Kdybych opustila své dítě (u nás doma rozuměj - nevěnovala mu dost péče, byť bych ho hmotně zajistila), jsem si jistá, že domů nesmím. A pokud se týče toho NAVŽDY, já nejsem tak melodramatická, ale chápu, že někdo slovy takto vyjadřuje svou bolest. Jak píšu, já bych svému případnému potomkovi chtěla ODPUSTIT (nejde mi to slovo přes rty, napsala bych jinak), ale vnitřně se s tím nesmířila asi nikdy (pak že nejsem melodramatická)