Přidat odpověď
Mám také rodiče, který svou rodičovskou lásku podmiňuje. Rodičovská láska je bezpodmínečná. Neplatí tady, že když se budeš chovat tak a tak, když budeš mít takové a takové zaměstnání, když si vybereš takového partnera, budeš mít takovou sexuální orientaci apod. - budu tě mít rád. To je vydírání, nikoliv láska.
Je možné, že je jeden z rodičů zabedněný sobec, ale ten druhý tomu NIKDY nesmí ustupovat. Zůstat s manželem za cenu, že ztratím syna? Ne, děkuji.
V případě zakladatelky bych manželovi oznámila, kdy syn přijede domů a pokud by se mu to nelíbilo, může se na těch pár dní, či týdnů odstěhovat. V žádném případě bych se s ním pokoutně nesetkávala mimo domov. Proč by mělo mé dítě trávit volný čas po návštěvách jen proto, že má jeho otec problém? A když bych si za ním chtěla udělat výlet, tak se vším všudy.
Manželovi bych navrhla návštěvu psychologické poradny. Nechce a svůj problém popírá? V tom případě mu já ani jeho dítě nestojíme ani za 1 hodinu jeho času - více by návštěva psychologa nezabrala.
Mmch. můj syn má zálibu a v dohledné době i povolání, které se absolutně neshoduje se světonázorem mého muže.
Nechce se o tom bavit, syna shazuje a rovněž si nepřeje, aby u nás bydlel. Nutno podotknout, že má manžel smůlu. Syn je tady doma. Tohle je potřeba říci nahlas a stát za dítětem od samého začátku.
Cítím potřebu dítě podpořit.
V momentě, kdy jej zavrhne druhý rodič, je tato potřeba ještě silnější. Dát dětem najevo, že stojíte za každých okolností za nimi a jejich volbu akceptujete.
Nemohla bych žít s pocitem, že jsem ,,pro klid v rodině,, hodila přes palubu své dítě.
Věřím zároveň tomu, že když tohle citlivý člověk udělá, podepíše se to v budoucnu na jeho zdraví.
Předchozí