Zoufalko, v tomhle těžko cokoli radit, vaši rodinu potkalo něco naprosto mimořádného a ty ses s tím jako matka poprala správně, manžel (možná zatím) ne. Myslím si, že ty ze své pozice s tím nenaděláš nic, je to mezi nimi dvěma a mě překvapuje jenom to, žes nenapsala ani slovo o tom, jak to snáší a bere váš syn. Jako tak hluboce věřící člověk připravující se na kněžství s tím musí mít problém, nepochybně se pořád modlí, aby se vztahy s otcem upravily - protože k tomu pomůže jedině tatáž síla, která dovedla jeho tam, kde je. A vám okolo nezbývá než čekat, jestli se to povede. Nebo se začít modlit s ním
Mám vlastně velmi podobný případ v manželově rodině - tam se obrátili všichni - tři synové a matka, jenom otec ne. Ale aspoň se nikdy neprojevoval nijak agresivně, ani když šel nejstarší syn do semináře. Ale on byl tehdy podstatně starší, bylo mu asi 27, takže už tchán stačil asi víc zpracovat jeho dospělost.
A gratuluju ti. Máš rozhodně velmi silného a schopného syna. Dostat se bez podpory rodiny tam, kde je, není žádná sranda!