V tom případě bych synovi řekla, že s rozhodnutím manžela nesouhlasím a že jsem mu to několikrát jasně a výrazně řekla (manželovi). Dále bych synovi důrazně řekla, že k cestě, kterou si vybral, snad taky jasně patří odpuštění, láska k bližmu a podobně, a že mi DOST záleží na tom, aby se udobřili. Že já jsem nic zlého neudělala ani jednomu z nich, takže by mě dost zajímalo, proč oba trestají MĚ rozpadem rodiny. Jediné rodiny, kterou mám!
Škemrat a prosit oba dva, obávám se, nikam nevede. Důrazně bych oběma řekla, že se chovaj jako sobci, protože oba svou uminutostí ÚPLNĚ STEJNĚ rozbíjí rodinu. Ať si laskavě oba uvědomí, že jejich konflikt a uražená hrdost u nich obou má výrazný dopad na další lidi, že se ten jejich spor netýká jen jich dvou. Že se už tři roky den co den trápím - což je cena za tu jejich uraženou pýchu, TAK AŤ LASKAVĚ PŘESTANOU MYSLET KAŽDEJ JEN SÁM NA SEBE A SVOJI KŘIVDU a dusit tím mě a dceru. Tři roky jsem jim dávala prostor a podporu, aby to nějak zpracovali a vyřešili, ale už je toho DOST a důrazně oba žádám, aby se udobřili.
Pro manžela - snad už pochopil, že to od syna nebyl chvilkový rozmar, tak ať se laskavě začne chovat jako otec a ne jako vrchní soudce.
Pro syna - pokud myslí vážně, že chce dělat kněze, dávat rozhřešení a předávat odpuštění lidem, tak ať začne tím, že v sobě najde odpuštění a smíření pro vlastního otce. Že samozřejmě chápu, že to pro něj vůbec není snadný, ale pro otce taky ne a pro mě tahle situace taky není snadná (ačkoli jsem k ní přišla bez svojí viny). Tak ať v sobě najde kus chlapa a přestane se vyhýbat problému.

No a pokud syn přijede domů a otec začne prudit, tak bych ho sepsula jak psa, pustila z řetězu svou nashromážděnou zlost a vynadala mu, že se synem nemusí souhlasit, ale ať ho laskavě respektuje - A UŠETŘÍ SI SVOJE ÚTOČENÍ NEBO DRAMATICKÉ ODCHÁZENÍ Z DOMU!! Totéž syn - jak se začne cukat, že je na něj táta hnusnej, tak seřvat i syna, že utekl z domu už jednou, to už snad stačilo a ať otcův nesouhlas laskavě ustojí, že rozbité rodiny mám už dost, tak ať se laskavě oba zklidní, neútočí na sebe ani neutíkaj, protože oboje je reakce blbá a nikam nevedoucí.
Ať si oba uvědomí, že jsem 3 roky respektovala já je a jejich boj a už toho dusna mám dost, takže je důrazně žádám, aby začali pro změnu teď taky respektovat ostatní členy rodiny oni dva - tedy jeden druhýho, ale taky nás s dcerou, které nechceme dál žít v tak rozeštvané atmosféře!
Prostě ve chvíli, kdy zas vybublá jejich mužská ješitnost, tak oba setnout a zastavit, aby jim došlo, že nejsou pupkem světa a musí oba trochu ustoupit. Nestavět se výhradně na stranu jednoho, v podstatě seřvat oba za rozbití rodiny a žádat napravení. A tvrdě jim říct, že utéct od sporu (což budou jistě chtít oba) není důstojné řešení. Prostě je zarazit a zastavit v tom, aby se babrali každej ve svým bebíčku na úkor žen v rodině, které to pak nepřímo vyžerou.