Imho je to spíš tak, že si kolegyně potřeby autistického dítěte neumí představit. Já ostatně taky ne, i když se o to celkem zajímám... Bylo to samozřejmě hodně netaktní, a pro matku je to bolestivé, když takhle někdo uvažuje o jejím dítěti, ale odpovídá to modelu, který velí radit lidem s endogenní depresí, aby si šli zaběhat, nebo si koupili něco pěkného na sebe.