Aha - tak to mně řekl, že nemůže odhadovat dopředu, ale je klidně možné, že ty AD budu brát jen určitou dobu a ne do konce života, ale že to se uvidí. A já je nechtěla brát pořád. Takže mi dal takovou naději, že to tak bude. O poruše osobnosti se mnou nemluvil, nedával mi nálepky, ty jsem si dávala spíš já a on to jen tak uhlazoval. Až pak cca po dvou letech mi řekl, že ať jsem, jaká jsem, že až si srovnám život, že nebudu muset AD brát, že to vše bylo způsobeno celkovým přetížením a vyčerpání, ale že to se uvidí, až vysadím.