Tak to já pochopitelně nemohu soudit.
Ale třeba můj syn má AS a odmítl jít na komplexní odborné vyšetření na příslušném pracovišti. A proč? No protože on ví, že má problém, ale nechce být zaškatulkován natrvalo a tak věří, že bez toho bude sice pořád pro spoustu lidí jiný a nečitelný, ale nebude mít tu nálepku.
On svým způsobem došel tak daleko, že pochopil svůj problém, ale zjistil, že určitým chováním a pozorováním dokáže svou jinakost zmírnit a tak vědomě se snaží chovat tak, jak jiní se chovají automaticky. Jemu to dělá obrovský problémy a musí se neustále kontrolovat, ale vzhledem k tomu, že na AS nejsou žádné léky, tak má pocit, že nálepku prostě nepotřebuje, když už to pochopil.
Ale myslím si, že když by si plně svůj problém neuvědomil, tak by možná časem na AD byl taky.
Tak nevím, jde o to, že každý je nějaký a ne každý se vejde do těch 75% lidí, kteří jsou bráni jako norma. No a jsou tací, kteří jsou mimo ta procenta a mají s tím problém. Ale když pochopí svůj problém a jsou schopni ho zpracovat a uvědomit si ho, tak jejich problémy s okolím se zmenší.
Tím ovšem nechci říct, že je dost těch, kteří prostě pro své fungování AD potřebují, protože jim chybí to, co nezískají jinde než přes příslušné léky.
Otázkou pak zůstává, v jaké skupině jsi ty.