No - já si taky o sobě nemyslím, že jsem bůhvíjaká matka. Jen se snažím být pro ně čitelná a jednoznačná a snažím se netlačit je do kouta.
Ale v některých věcech jsem těžká puntičkářka - třeba v tom plivání pecek, to bych nezvládla tolerovat
Nejsem příliš pečující, dokážu dát rameno a pomazlit se, ale dnes po mně jídlo nechtějte, nechce se mi, postarejte se sami.
Ovšem je pravda, že vždy jsem jim říkala, že kamarádka s nimi nebudu nikdy, jsem jejich matka, ne kamarádka, to to je, bylo a bude - bez výjimek.
Vím, že Tvá dcera není batole, ale zas si říkám - nikdy není pozdě na změnu, i kdyby to bylo jen to, že by ses zbavila zátěže, kterou se neseš od své matky.
A rozdílné jsme taky v tom, že když něco nejde, jak já bych si představovala, nebo něčemu nerozumím, co je dle mého důležité, nerozpakuju se jít k odborníkům a budu se v tom hrabat tak dlouho, než to pochopím - nebudu doufat, že se to nějak vyřeší - hlavně co se týká vztahů s dětmi, to je pro mne priorita.