K sobě domů bych ji nabrala, pokud bych měla jídlo, tak ano, kousek, napít bych jí nedala, protože pak by to nepily moje děti a při tom bych vyzvídala, odkud je, kde bydlí a proč nejde domů. Počítám, že nebydlí 100 km od hřiště a řekla bych jí, že si mé dítě s ním dobře pohrálo, ale najíst a napít se musí jít domů a k nám že nemůže. Mladší syn je taky takový a nevidím nic špatného, když ho cizí rodič odkáže do příslušných mezí - já mu taky pořád nemůžu stát za zadkem.