Já myslím, že je to hodně dané dnešní dobou. Za mých mladých let v době, kdy neměl každý telefon, tím myslím pevnou linku, mobily neexistovaly, tak se stávalo, že návštěvy přicházely i bez předchozího ohlášení. I dospělé, nejen děti. Přesně ve stylu šla jsem kolem, tak si říkám, jestli budete doma. Tenkrát se nad tím nikdo nepozastavoval. Naopak to někdy může být zpestření, překvapení, že někoho vidíme, ne? Pokud nebyl čas, tak to nevadilo, návštěva to chápala. Tady mám pocit, že lidé mají rádi vše naplánované, nalinkované, není možné spontánně se zeptat, jestli si může jít dítě k někomu hrát apod. Každý každého otravuje a potom se lidi cítí tak sami. Takový trochu paradox. V jižních státech je tohle přitom běžné, lidi se potkávají různě na ulicích, zdraví se, dají se do řeči i s neznámými lidmi.