Juldo,

tak aspoň u těch malých jsi tam vždycky jako korekce Ty.

Taky jsem musela, když byly děti malé, občas reagovat na "a může Pepíček k nám"? popřípadě "a můžu já k Pepíčkům"?

Když to šlo a hodilo se mi to, tak jsem třeba řekla Pepíčkově mamince, aby přišli na návštěvu (samozřejmě ne hned, ale dohodly jsme se na dni), když dítě mělo tendence "zvát" se někam samo, tak to byla vítaná příležitost vysvětlit mu, že takhle se to dělat nedá, že zve hostitel a ne že SE pozve host sám.

Na tom, že je to dítě takhle bezprostřední, nevidím vůbec nic špatného, ono chce navštívit kamaráda a nechápe, že to není úplně podle bontonu.

ALE OD TOHO JSME MY RODIČE, ABYCHOM TO UVEDLI NA PRAVOU MÍRU. Proto mi nevadí to, že se to dítě pozve, ale to, že nemá (trvale, když je mamka za rohem a akorát to neslyší, tak mi to samozřejmě nevadí, nemůže být dítěti pořád za zadkem) po ruce "svého" dospěláka, aby mu vysvětlil, že se to nehodí, a musím to dělat já jako cizí osoba, což je vlastně společensky taky docela divný a nepříjemný, usměrňovat takto cizí děti.

A myslím, že se dost pozná, jestli je ta mamka "jen" zrovna za rohem, nebo jestli obecně na tohle u toho dítěte prdí.