Šešule, myslím, že málokdo souloží z nudy. Naopak u nás byli nejdivočejší lidi ze sboru, ti, co jezdili po cizině v rámci jazykových tříd, ti, co jezdili na tábory, stanovat, to byly lásky! Já taky začala brzo, chodila jsem soukromě malovat, do hudebky, koncertovali jsme s komorním souborem, jezdila jsem 2x měsíčně pres republiku za tátou, studovala gympl, četla každý měsíc dvě knihy a ob den si psala s klukem dopisy, stejně se to stalo a fasaakt ne z nudy! A bylo to krásný i když zpětně bych počkala ještě dva roky.