A možná že to moc prožívám,ale to bude asi tím,že mým dětem nekupuju hračky za padesát nebo sto korun u vietnamců,kupuju jim drahé hračky,např.docela nedávno dostalo každé z dětí Playmobil,který stál téměř tři tisíce pro každého,kupuju to i za ty velké peníze s vědomím,že se to časem zničí,poztrácí,ulomí,rozbije,ale přirozeně,ne tím,že někdo vezme hračku a jde do ní třískat kamenem.To mi nevadí taky,ale nevadí mi to u hraček,které nejsou celé a plně funkční.Taky jsem nedávno našla u písku hromadu roztřískaných velkých aut,traktorů a dalších hraček,které byly doslova na kousky v řádu několika centimetrů.Syn řekl,že si hrál na šrotování.Nevadilo mi to vůbec,protože se jednalo o hračky,který za tu dobu,co je děti mají,doznaly už velké újmy a už by byly do šrotu tak jako tak.Ty ať si děti klidně rozemelou na masovém mlýnku,když se jim to líbí.