Dobrý den.Jsem 20 let vdaná (bohužel).Život s mým manželem mi od začátku silně připomínal jízdu na horské dráze.Zpočátku byl několik týdnů skvělý chlap,veselý,vtipný,relativně pečující.Pak se náhle začala nálada měnit.Viděla jsem,že upadá do depresí,ale kdykoliv jsem s ním v té době chtěla mluvit,stěžoval si,co všechno je na mě a na mé rodině a naší domácnosti špatně,a tak jsem se postupně raději přestala ptát.Jeho stížnosti byly totiž stále okrajové,nejasné,nic neříkající.A pak to přišlo.Výbuch sopky není proti záchvatům agrese mého muže nic.Záchvat trval vždy jenom pár minut a byl zaměřený střídavě na mě a střídavě na mého syna.Protože jsem jsem však vždy začala syna bránit,když na něj začal manžel útočit i fyzicky,skončil útok zase u mě.Mě se ale nikdy,opravdu nikdy ani nedotkl.Po výbuchu pak následovala fáze jeho uražené pýchy,že jsem si dovolila proti němu něco říct a tak přestal s rodinou jakkoliv komunikovat,starat se o ní,zajímat se o děti.Po nějakém čase ho to přešlo a on se začal chovat,jako by se vlastně vůbec nic nestalo a začala opět fáze číslo jedna.Bohužel se časem první fáze začala zkracovat,ale ty ostatní prodlužovat.Poslední rok vydržel nemluvit i několik týdnů.A nejenom to.Začal se stranit rodiny,chodil sám s kamarády na výlety,do kina,na hory...Přitom ale stále tvrdil,jak by býval rád jel raději se mnou a dětmi,ale když my nechceme nebo z nějakého jeho důvodu nemůžeme.Já vím,jsem hloupá,ale až nyní,po dvaceti letech,jsem začala chápat,že je něco špatně.Šla jsem do manželské poradny a doufala,že mi dá paní doktorka nějaký recept,jak být hodnou a spolehlivou ženuškou.Neboli řekne,co všechno dělám špatně a jak to mám dělat líp.Řekla mi,že jde o domácí násilí a ať jdu hned od manžela pryč.Hájila jsem se,že mě nikdy neuhodil.A tak jsem poprvé v životě slyšela pojem psychické domácí násilí.Bylo mi řečeno,že má manžel pravděpodobně hraniční poruchu osobnosti (možná i jinou) a je velice zdatný manipulátor.Připadala jsem si jako blbec.Ale uběhlo pár týdnů a já se začala víc dívat a pochopila jsem,že má doktorka pravdu.Jenže odejít.To se snadno řekne,mnohem hůř udělá.Kdo nezažil,nepochopí.Jsem jak na houpačce.V jednu minutu už podávám žádost o rozvod,v druhou jí trhám,protože se bojím,že to sama s dvěma dětmi nedám (byt je mých rodičů,ale i tak se bojím).Také mě k manželovi pojí nějaké city,i když teď zrovna nevím,jaké to jsou:láska, soucit, lítost?Hrozně bych chtěla věřit,že se změní.Plakal a slíbil,že se půjde léčit k psychologovi,ale nevím,jestli to není zase jenom jeho manipulace.A pokud by se i léčit šel,změnil by se?Má někdo zkušenosti s tím,že by se agresor,manipulátor a hraniční osoba po léčbě změnila?Moc děkuji za rady.