Citronova to je zajímavý pohled, opravdu nejde soudit jen z jedné strany.

K tématu - jako bys mluvila povahově o mém ex muži. I to, jak ho omlouváš, že umí být i hodný a v klidové fázy pohodový partner. Měla jsem také muže, který, řekla bych, trpěl maniodepresivní psychozou, jednu dobu měl euforii , dobrou náladu, bylo to fajn a ve druhé době se uzavřel, nekomunikoval, jezdil si sám s kamarády, věnoval se sám sobě-posilovna, kolo, pivo s kamarády. Se mnou třeba 14 dní nekomunikoval , dětí si nevšímal. Podnikal, tak jsem dávala vinu na to, má moc práce atd, stále a před každým jsem ho omlouvala, že není tak špatný , i když sami viděli jak se ke mně chová( příklad, děti nemocný , on mě nepučil auto a at jedu k dr busem) , prostě se mnou dost dobře manipuloval a mě najednou docvaklo, že takhle nechci po zbytek života žít.Odešla jsem , už nebydlím v tom krásném domečku s krásnou zahradou, ale v podnájmu. Nová láska přišla, směla jsem pocítit, že si mě někdo váží a plně mi dává ukázat, že jsem hodna lásky a úcty.
Je to už dva roky, hodně jsem povyrostla
Mě hodně lidí radilo, at jsem tvrdší a stanovím si nějaká pravidla, jeho matka byla generál, měl ji hodně rád i když byla přísná. Měla jsem mu v podstatě matku nahradit, ale na to já povahově nemám, nezměním svoji osobnost a abych někomu říkala co má a co nemá dělat , o to opravdu nestojím. Chci rovnocenné partnerství a ne s někým bojovat jesti má navrch on nebo já.
Přeju hodně štěstí