...tím tedy vůbec nemyslím, že chyba by byla na tvé straně...prostě jen, že oběť si hledá svého vraha, jak se říká. Manžel by se nemohl takhle chovat, kdybys to nějak neakceptovala...i kdyby tedy jen svou pasivitou a trápením se.

Ale je pravda, že někdy člověk nějak žije nevědomě, nebo spíš neuvědoměle....a seckvanou mu určité věci v jeden okamžik.

Zkusila bych pomoc zvenčí, pak teprve bych uvažovala o rozvodu. A současně bych uvažovala o nějakém osobním rozvoji osobnosti - abych se měla ráda, věřila si, našla nějakou osobní hrdost a úctu k sobě. Pokud tohle člověk má, nikdy nemůže přitáhnout narušeného jedince, zdaleka se mu vyhnou...nebo s ním dlouho nevydrží.

Vlastně jak o tom přemýšlím, s tímhle bych možná začala jako s prioritou