Poraďte, prosím, vy zkušené, léta rozvedené... Kdy jste se s rozpadem manželství a následným rozvodem srovnaly? Kdy vás pustil pocit zrady a křivdy z opuštění? Nemyslím případy, kdy jste byly iniciátorkou rozvodu, kdy jste utíkaly od tyrana či manipulátora, kdy ukončení vztahu pro vás bylo vysvobození a ulevilo se vám.

Můj muž si loni po dvaceti letech pohodovýho manželství začal vztah s mladší kolegyní, hned spolu začali bydlet, střídat děti a žijou spolu spokojený nový život. Já jsem totálně na dně, nemám chuť k ničemu, chybí mi elán a radost, ke všemu se musím nutit. Pouze v týdnu, kdy jsem "za maminku" a je u mě náš syn, funguju normálně a pak taky v práci, kde hlavu zaměstnám a nerozebírám vlastní smutky. Cítím, že to tak už dlouho nedám, hledám si nějakou psycho pomoc zvenčí, do antidepresiv se mi nechce... Ke všemu máme zítra první soud o synovi, tak jsem z toho docela špatná.

Jak dlouho jste rozdýchávaly, že vás manžel opustil? Diky za reakce