U nás se i cestou na vlak odehrávaly podivné tragikomické scénky, přestože jsme cestovali často, bylo to furt stejné.
Nakonec jsme tedy vždy odjeli původně plánovaným spojem, v plném počtu a se všemi důležitými věcmi, ale byly to kolikrát křeče: dneska se tomu smějeme.
Když jsem jela naposled (sama) do lázní, tak jsem si uvědomila, že na zmatkování a nedodržování předem daného plánu ani nepotřebuju děti.