Pralin, my jsme to taky chvilku řešili.
Manžel to odmítnul právě s tímhle argumentem - že by děti nebyly s vrstevníky - a oba jsme byla taky rádi, že se dětí "zbavíme" a máme čas na práci
, že děti tráví nějaký čas jinde, než pořád s námi a nemusíme jim zajišťovat dozor.
Ale co se týká školního vzdělání - jsem toho názoru, že děti se učí strašně moc věcí, které pro život nepotřebují, že se klade důraz na zbytečnosti a to důležité splyne, nebo úplně uniká.
Že některá výuka je nerovnoměrná a uspěchaná, že se tříští a se se neklade důraz na provázanost a ucelenost výuky (19. století - století páry - v češtině
).
Že dětské znalosti jsou útržkovité, neucelené, děti neznají souvislosti a netoleruje se osobní názor a náhled dítěte...to je určitě taky dáno počtem dětí ve třídě.
Necvičí se logika...vyvozování určitých faktů ve výuce.
A že spousta školních znalostí je pouhopouhá teorie.
Jsem si jista, že by domácí vzdělání našich dětí bylo kvalitnější
.
Ale musela bych tomu obětovat svoji práci. A je bych ochudila o kolektiv dětí, společné akce se třídou, nutnost řešit přizpůsobení se a problémy kolektivu, nějakou hierarchii, autority učitelů - to je taky důležité pro další život.
Takže naše děti chodí do normální školy
a už se těší, až skončí prázdniny.