U nás s domácím vzděláváním nesouhlasil taky manžel, nakonec k němu jeden rok došlo - z velký nouze, teď je syn na gymnáziu, ale když to zpětně vezmu, že by se škole podařilo ho socializovat, to teda rozhodně ne, problémy má pořád. Je pro něho nesmírně těžké dělat věci, ve kterých nevidí smysl a podřizovat se lidem, kteří si hrají na autority, ve skutečnosti ale přirozenými lidskými autoritami nejsou. Jistěže se v takovém prostředí mnoho naučil, ale fakt si nemyslím, že je to to ideální do života.
U staršího syna - nadaného s AS zase pociťuju silnou demotivaci ke vzdělávání a učení, přestože hlavně na začátku ho po sociální stránce škola hodně naučila, to musím uznat. Otázkou je, jestli by se to samé v jiném prostředí nenaučil taky.

Vztah ke vzdělávání, kreativitě, rozhodování o svém životě a směru, považuju za hodně důležité a toto všechno běžná škola u dětí ubíjí. Kdybych měla podporu v manželovi, přistoupím raději na domácí vzdělávání, a to říkám s odstupem deseti let, kdy u dětí vidím následky školní docházky.