Já byla v domácí škole od druhé do páté třídy, kontakt s vrstevníky jsme měli dost omezený. Po návratu do kolektivu to bylo hodně drsné zvykání na neefektivitu výuky a skupinu dětí. Ale mohlo to být i tím, že jsme vyrůstali v jiné kultuře. Ještě na gymplu jsem byla spíše mimo centrum dění, ale to už souviselo s mou povahou a tím, že mě naši nikam nepustili, než s domácí školou na prvním stupni a zahraniční malotřídkou na druhém. Pro mě bylo protivné, že odpoledne nás máma už prostě měla plné zuby a na srandu s dětmi už jí energie prostě nezbývala.