Osobně si myslím, že tohle má každý jinak. Ale žehlit nemusíš (dlouhé roky žehlím jen když se mi chce), pere za Tebe předpokládám pračka; věci (prádlo) Ti už v pohodě může přebírat i skládat devítiletý... když Ti pomůže = budeš mít více času na něj, malou...
Byla jsem doma bez mála 9 let. Manžel pracoval v několika pracích, abych mohla být doma já, aby měl kdo splácet hypotéku; při práci ještě studoval (zvyšoval si potřebnou kvalifikaci); domů tedy chodil často v noci a ještě pak musel pracovat... já jsem měla děti na krku pořád sama (babičky obě jsou 300 km daleko a ani jedna není mobilní kdykoliv se nám zamanulo - spíš u nás byly tak 1-2x z rok na pár dní... Dětem jsem se věnovala hodně,- jezdily jsme na kolech, bruslích (kolečkových, ledních), denně jsem s nimi chodila na hřiště, po kamarádech, doma se výtvarničilo, pekla jsem s dětmi dorty a užívala si jejich výrobu a patlala jsem se s figurami, věnovala jsem se jim fakt hodně a hodně práce jsem si nechávala na dobu, kdy spaly..., téměř každý víkend jsme něco společného podnikaly, jezdilo se k babičkám, jezdilo se po výletech, chodilo na výšlapy, navštěvovali jsme známé... Do práce chodím už 3 roky a teď látám dva půlúvazky a od září pojedu na celý úvazek v nové práci a denně je mi líto, že už nikdy nebudu mít na děti tolik času a energie, co jsem měla tenkrát. Dnes jsem přišla z práce dřív a jsem tak unavená, že se mi nechce nic 8-) Přemlouvám se, vzít holky aspoň večer na procházku a jsem strašně moc vděčná, že bydlíme na RD (první léto)a že si holky více méně vystačí samy s bazénem, koly, hřištěm opodál... Po víkendech mám často pocit, že bych potřebovala další, abych si i trošku odpočinula... Opravdu více času než máš teď už nikdy mít nebudeš, takže zredukuj práci doma, více zaúkoluj syna a snaž se si ten čas užít