nj, rodičům není lehké se zavděčit. Třeba u své první "vážné" známosti (trvala 3 roky) naši nemohli zkousnout též věkový rozdíl (9 let, mě bylo 17 a jemu 26), a ani to že měl nižší vzdělání (vyučen, já maturitu a chtěla jsem jít ještě na VŠ, tu jsem pak nedokončila a dávali to za vinu jemu, ovšem já to vidím jinak - naši mi řekli jestli chci VŠ, že mě na ní živit nebudou, ať si ji udělám dálkově - a to jsem teda nezvládla ten režim, no a navíc jsem se zasekla na statistice, takže mám dojem, že tu školu bych nedodělala nikdy, leda bych si nabrnkla učitele matiky).

Pak jsem měla a krátce známost s rozvedeným mužem, taky asi o 10 let starším než já, a toho jsem teda ze strachu našim ani nepředstavila, to by mě asi roztrhali na cucky :-D - měl už i dítě, toho jsem si teda rozmyslela pak i sama, byl to takovej ťunťa uknučenej.

Druhý vztah (současný manžel), no ten se jim nelíbil taky, protože byl vyšší (má skoro dva metry, no, a můj táta tak 170cm, tak to nemohl rozdýchat že by byl jako zeťáček o takovej kus větší než ON, o mě tam mám dojem ani nešlo), navíc se tátovi nezdálo že je manžel trošku suverénní (přeloženo - nebál se tatínkova "bububu"). Ovšem rozmluvit jsem si to nenechala, ani za cenu že táta se mnou nemluvil skoro rok (máma jen asi týden ). tak nějak "brát" ho začal jako mého partnera až když se nám narodilo první dítko, a doopravdy asi až 8 let od začátku našeho vztahu..... co nadělám. Manžel to ustál na výbornou, za což mu patří dík.

Kamarádka má partnera staršího o 12 let, jsou spolu už 17 let a dobrý. Její rodiče to taky nesli nelibě, ale vzala jim vítr z plachet jejich vlastní podmínkou - nutili ji dbát na "status" a vybírat partnera tak, "hlavně aby to byl aspoň pan inženýr nebo doktor".Což její muž je, takže jim jednou v hádce řekla "chtěli jste abych měla inženýra, toho mám, a o dalších podmínkách už ani slovo" a měli po diskusi.

Vyber dobře .