Limai, tak syn ho v pozdějším věku nikdy před nikým dalším kromě nás neměl, takže jsme naštěstí žádným pohoršujícím pohledům a komentářům čelit nemuseli, bral si ho až doma večer do postele...jediné veřejné místo, kde jsme ho vyndali byla ta nemocnice, tam byl tenkrát víc než užitečný
. A fakt si nemyslím, že by na něm byl přímo závislý, kdyby byl, tak by kvůli tomu dělal scény a nechtěl se ho vzdát i s tou rozbitou pusou...ale on to jen zkusil, usoudil, že to fakt nejde a usnul v pohodě bez něj...od té doby ho nemá, zuby má taky v pořádku, tak o co jde? A on je vždycky takový, že na všechno musí mít pádný důvod a já tedy nějak ten pádný důvod mu ho vzít dřív neviděla, mně taky nikdo nebere čokoládu