Jé, Jitule, já to až teď dočetla celé...a už si i vzpomínám, jaký příběh to pokračuje
.
Pro tu holčičku je ta celá situace těžká možná stejně jako pro tebe, děti dokážou přesně vycítit maminčino rozpoložení a vy jste všichni byli a ještě asi jste pod strašlivým stresem.
Pokud dělá malá jen takovéhle schválnosti...fakt bych to extra neřešila (tedy nějakým trápením, prostě by dostala hadr a šla by schody utřít, aby věděla, jakou to dá práci), i ona se musí vyrovnávat se spoustou změn a hlavně napětí okolo sebe, očekávání, strachu. Tomu všemu musí čelit. Trápit se kvůli tomu není určitě třeba, je to fáze, přejde to. Čím míň důrazu na to budete klást, tím dřív, řekla bych.
A asi hlavně její maminka pro holčičku byla tím přístavem, oporou, bezpečím...a najednou je tam i malinký vetřelec...a ona ztrácí možná další jistotu - tedy dělá věci, aby "si jí všimli". zaujmout může člověk v tom dobrém, ale i opačně samozřejmě. Zaujmout opačně (tedy zlobením, hloupými skutky) je mnohem lehčí..
Vůbec to nesouvisí s tím, že by se o ni nikdo nestaral, ale s tím, jak co ona vnímá a chápe a z čeho má strach.
Jinak moc moc držím palce, aby to šlo s manželem takhle zázračně i dál...a abyste byla zase brzo spokojená rodina