Narazila jsem na (starší) polemiku na internetu, zda učit děti sdílet či naopak nepůjčovat.
Ve zkratce, pro nevládnoucí angličtinou: jeden tábor soudí, že děti by se měly naučit, jak funguje reálný svět, tj. co je moje, o tom si rozhoduji sám.
Druhý tábor tvrdí, že půjčování není jen o sdílení hraček, ale i třeba o učení se slušnosti, jak vycházet s lidmi, atd.
Nedávno tu bylo podobné téma Limai, ale to se zaměřilo na hodnotu oněch půjčovaných hraček, mně zajímá spíš morální přesah.
Co vy na to?