nic není černé ani bílé.Takže se nelze omezit jen na otázku půjčovat či nepůjčovat.Je hrozné,když malé děti se odmítají s kýmkoli o cokoli rozdělit či půjčit svou hračku - třeba dítěti,které přijede k těm druhým se svými rodiči na návštěvu.
Člověk se ale vyvýjí,dospívá a jednou je dospělý a tam je zas fáze půjčování už zase úplně o něčem jiném a tam uznávám to,jak píšeš,že co je moje,o tm si rozhoduji sám.

Úplně něco jiného jsou zase tzv.sociální a komunikační dovednosti,at už dítěte či samotných dospělých.
Chci-li,aby mé dítě jednou ve společnosti uspělo,bylo dostatečně asertivní,tj.umělo prosadit sebe a svůj názor-ne za každou cenu ale na základě daných faktů,aby zkrátka bylo úspěšné a spokojené,tak ho nebudu učit,že má stát někde v koutě a čekat až najdou najdou tě.