tyjo, tak to neznám, manžel je teda na zábavu dětí daleko lepší než já . Já s dětma taky ráda vyrazím, ale spíš tak ve smyslu někam se projít (s cílem i bez, ale prostě ne se poflakovat na jednom místě, klidně vymyslím i hru po cestě nebo na chvíli zastavíme něco postavit z klacků a u toho se bavíme o stromech a tak, ale potřebuju u toho ten pohyb) a nebo teda nás "objednám" na návštěvu ke kamarádkám kde mají "parťáky" a tam si děti udělají program tak nějak samy, nebo jim trošku přicmrnduju, ale hlavní zábavu si obstarají.

Manžel s nima právě umí jít ven "jen tak", vezmou to kolo, míč, švihadlo, luk, šípy, brusle, cokoliv. Nebo on má prostě po kapsách nůž, provázky, lepenku a jdou něco najít a "něco" vyrobit, co jim padne do oka. Případně spolu něco kutí a opravujou v domě (nebo teď když jsme v bytě tak u dědy v domě). Leze s nima na stromy, je pro veškerý bitky a lehké vzájemné "záškodnictví" (prostě všechno to co já neustojím, jsem moc "ustrachovaná" jak mi sdělil synátor).

A právě funguje takové to "teď by bylo fajn kdybyste mi dali hodinku-dvě oraz, jděte s tátou ven". Nebo když se chci prospat o víkendu, tak se s tátou sami obstarají, nebo když se zaseknu na nákupu příp. někoho potkám a chci se zdržet - není problém, večeři si obstarají a ještě si u toho užijou srandu. Momentálně teda muž je na pár měsíců pryč, takže si hodně moc uvědomuju jak mi tyhle chvilky chybí.