Nevím nic o stylu "miminek v bezpečí", ale miminka do půl roku, možná i 3/4) jsem teda vyřvat nenechávala (ani taky nebyl důvod, neřvali ani jeden nijak moc, kromě podvečerních mrzutosti, kdy jsem holt chovala a nosila), i když spaly v postýlce a jezdily v kočáru.
Vojtovu metodu jsem cvičila jen se starším synem pro výraznou predilekci hlavičky (i když jsme začali cvičit už v 5 týdnech, srovnalo se to až cca v 9 měsících a zůstala mu šišatá hlava napořád (jak mě taky fyzioterapeutka upozornila předem). Z mých známých nepotřeboval cvičit nikdo jiný kromě pár kamarádek, co měly výrazně nedonošené děti, rozhodně jsem neměla pocit, že jde o masový jev. Syn to naštěstí zvládal dobře, neplakal, až když byl větší (po půl roce), tak protestoval a brečel vždycky, když viděl fyzioterapeutku (i když jsme ji potkali třeba na ulici). Ale bylo vidět, že mu cvičení pomáhá (hlavně teda, když s ním cvičila fyzioterapeutka, mě to bohužel tolik nešlo, i když jsem se snažila poctivě).
Začínat s dětmi blížícími se jednomu roku, co jsem pochopila, je naopak blbost, protože je v tomhle věku už moc těžké je "přeprat". Když už, tak teda ještě později, kdy už se dá dítě motivovat, aby spolupracovalo "dobrovolně".