bob..,
ale já to fakt tak mám, cítím to, že jak stále tu je, tak já nemám ten klid, tu svobodu a stále jsem v jejích spárech..., prostě to cítím, nevím, jak to popsat, asi se to nedá...určitě to bude šok, až přijde ta zporáva, že máti je v "kopru".., ale bude to i úleva...10 let se s ní nestýkáím, nechybí mi, jen ji cítím, jak má nade ,mnou stále navrch a já nevím, jak z toho pryč...,až tu nebude, bude po všem..., vím to.. a o stesku k Tatínkovi..., jo., 25 let je i pro mě moc a stále to bolí.