ale role "náhradní maminky" se po smrti mé vlastní mamky ujala její mladší sestra. Vážím si její podpory, toho, že jakýkoliv krok podniknu, bere a nekomentuje, byť může mít vlastní názor, respektuje má rozhodnutí. Když jsem na tom byla psychicky hodně špatně kvůli problémům ve vlastní rodině, vzala si k sobě moje děti (o prázdninách) na měsíc a starala se o ně. a tu větu, kterou mi řekla, do smrti nezapomenu a chce se mi brečet ještě teď: "O děti se neboj, dej se dohromady. A kdyby to nešlo,tak i u nás je školka a škola."
Právě absence té bezvýhradné podpory a lásky, kterou většina rodičů svým dětem celý život dává, si myslím, že by mi chyběla nejvíce. Díkybohu jsem o ni nepřišla se smrtí rodičů úplně. A jsem strašně vděčná za rodinu, kterou mám. Byť je hodně daleko, vím, že kdykoliv jsou tady pro mě.