Předsudky.

Prošla jsem touto třídou a soutěživost minimální, naopak, všichni jsme na tom byli plus mínus stejně, známky nikoho moc nebraly....a ano, 8 - 10 hodin týdně matiky, laborky z fyziky nebo chemie každý týden, z přírodopisu jednou za dva....to bylo něco, co na běžné základce prostě člověk nepotká a ani v těch kroužcích. Oni Debrujáři nejsou všude a otevřít kroužek pro děti se zájmem o hlavolamy a logické úlohy je taky prakticky nemožné, i když by stačilo, aby se těch dětí sešlo šest...takže myslet si, že dítě se dá rozvíjet doma (kde nikdo nemá podobné zájmy) nebo v kroužcích (které prostě dostupné nejsou) může jen ten, kdo podobný problém nemusel řešit ani jako dítě nezažil.
Ano, kolektiv se sešel všelijaký, ale on ten na předchozí základce nebyl o nic lepší, tohle je taky dost o štěstí a o práci třídního se třídou, i když mám už zkušenost od svých dětí, že někdy se může učitel na hlavu stavět a stejně nic nezmůže.

Naopak moje nestarší dítě v běžné třídě bylo vystavováno tlaku, který nedokázalo zvládat. Zájem o jakoukoliv činnost a učení vyřazoval z kolektivu a ona byla v permanentním stresu z rozhodování, jestli vyhovět kolektivu a potlačovat svůj zájem, nebo mít radost z toho, co ji baví, ale dostat se mimo kolektiv. Na gymplu se jí v tomto směru neskutečně ulevilo. A zase jiná holka tohle vůbec neřešila, spousta věcí se jí nedotýká, sama dokáže jednat dost necitlivě....takže je i při podobných zájmech a nadání na běžné ZŠ v té třídě spokojená, protože ten tlak prostě nepociťuje...
Taky bych z tohoto případu mohla usuzovat, že na běžné ZŠ zůstávají pouze děti s plochými city, zatímco ty citlivější musejí utéct jinam...ale byla by to stejná hloupost, jako si myslet, že na výběrovkách jsou pouze soutěživí perfekcionisti s ambiciózními rodiči.