Spíš bych řekla, že je to přirozené, růst probíhá ve skocích. Například jedno léto odcházel můj syn ze školy jako celkem průměrně vysoké dítě, po prázdninách byl druhý nejvyšší. Za dva měsíce!
Pokud jde o to, že má syn být po kom vysoký: Já měřím metr osmdesát, manžel metr devadesát. Já byla vysoká odmala, manžel ale šel na gympl a měl jen něco přes metr sedmdesát. Oba synové mají teď v pubertě už víc než já, ale dvanáctiletá dcera pořád vypadá nejvýš na deset, ještě nemá ani metr pade a je o hlavu menší než spolužáci. A taky "má být po kom".
Chápu, že je člověk nervózní, ale jestli je syn pod dohledem důvěryhodné lékařky, je necelý půlrok opravdu ještě na paniku málo.