Libiku, zato ty to patrně vis přesně, co člověk v posledních hodinách prožívá, ale pak nam tu patrně píšeš ze záhrobí .

Podívej, ja mam docela přesnou představu, co je to starat se o někoho dlouhodobe. Pokud by to bylo neco náhlého, tak chapu, ze by člověk neodjel, ale pokud se to táhne nekolik let, tak proc ne? To, co tomu cloveku můžeš dat, mu dávas tim, ze ho v nemoci neopustis, a ze mu na úkor vlastního odpočinku dávas svůj čas a svoji peci. To, jestli s nim jsi v posledních chvílích jeho zivota, uz to nepokazi ani nenapravi. Navic tady je šance, ze se matka zotavi, ale zakladatelka pojede bez odpočinku další rok. A bezesporu ma vetsi odpovědnost udržet se v poradku kvuli svým dětem, nez se zhroutit kvuli matce, které uz stejne nepomůže a je sporné, jestli by jeji přítomnost vůbec vnímala.