Přidat odpověď
Chápu, jak ti je. Zažila jsem to jednou v MHD. Matka a asi sedmiletý kluk. Kluk uťápnutý, smutný, nebyl drzý, jen smutně seděl a vzlykal a ona na něj hučela, že je hajzl rozmazlenej, že se nažral hranolek a co by ještě nechtěl, že je debil a že ho nenávidí, že ji nenechal ani v klidu nakoupit, že furt mele a že mele z cesty, tak je debil debilní a že mu rozfláká ksicht a je hajzl a tak dokola, kolem nás sedělo asi deset, házeli jsme na sebe zoufalé pohledy, měla jsem chuť si kluka odvést, obejmout, říct mu, že ho znám minutu, ale mám ho ráda. Měla jsem slzy v očích, paní byla tak agresivní, že jsem se bála s dětmi jí něco říct. Všichni mlčeli. Po asi 15 minutách jeden mladej kravaťák nevydržel, řekl jí, co si myslí, že je sprostá a zlá, ona na nej vyjela, ale netrougmfsla si, chlap byl urostlej, když jsem vystoupila, zvenku jsem mu tleskala, viděl to a i ten synek a i lidi okolo a ty lidi ukázali na chlapa palec nahoru,,před tím klukem,i matkou. Věděla jsem, že víc dělat v tu chvíli nejde, ale že aspoň kluk ví, že s matkou nesouhlasíme.
Předchozí