Jistě, my taky s dítětem normálně žijeme, ale neoznačila bych to "věnováním se", nevymýšlí se mu žádnej speciální program.
Mně to vždycky přijde jak z časů Marie Terezie, kdy mají děti své vlastní vychovatele a učitele, žijí odděleně od rodičů a ti přijdou jednou za týden zkontrolovat, jestli si správně myjou uši a umí odříkat malou násobilku.
To máte všichni tak obrovský byty/domy, že se někdo může zdekovat do vlastního křídla a nebýt ostatními ani rušen, ani byť jen spatřen?