Eeko,
no vždyť jo.
Taky píšu, že mého manžela být s dětmi asi nebaví. On si uvědomuje, že času je málo a děti rostou, ale dokáže o tom jen mluvit a ve skutečnosti je mnoho "důvodů" proč ten čas dětem věnovat nemůže.
A tam je zakopaný pes. Musel by chtít on. Já to po něm chtít nemůžu, protože JÁ to nepotřebuju, aby s nimi byl a to, že to třeba potřebují oni, to prostě není "vidět".

A vzhledem k tomu, že má opravdu náročnou práci a přes týden toho času doma moc nezbývá, těžko mu vysvětlím, že by bylo fajn, kdyby tu půlhodinu, kdy přijde z práce, je urvaný a těší se na nějaký odreagování, věnoval něčemu, co ho vlastně neodreaguje. A děti nevypadají, že by strádaly.
O víkendu jsme spolu všichni, takže že by se jim vůbec nevěnoval, to pravda není.

Chci tím říct, že když tu potřebu s nimi být on sám nemá, tak nemá cenu ho o tom nějak přesvědčovat.