grainne, také jsem byla introvertní dítě a dokázala jsem si hrát sama v koutku celé hodiny. Hlučný dav dětí byl moje noční můra, ve školce jsem před dětmi prchala a snažila se najít si ten svůj koutek ke klidné hře.
Ale přesto jsem pozornost dospělých pořebovala, milovala jsem, když mi někdo četl (dokud jsem se to nenaučila sama), když mi někdo vyprávěl, když mi někdo hrál divadlo, ráda jsem někomu vyprávěla zase já své fantazie, ráda jsem hrála stolní hry, ráda jsem malovala a vyráběla různé rukodělné výrobky a potřebovala jsem to někomu ukázat, ráda jsem s někým chodila do přírody ... Rodič, který si stále jde jen po své práci a následně po svém odpočinku, by mi nepostačoval ani jako samostatnému introvertnímu dítěti.