Konkrétní návrh nemám, jen k technice provedení. Nesmírně důležitý je klid, ale opravdu klid, tedy nejen nehrozit (trestem), ale ani nepřipomínat minulost, nezvyšovat hlas, nepovytahovat obočí, nenasazovat údivný tón, snažit se vyhnout manipulaci a dávat najevo ochotu naslouchat, hovořit jednoduše a jasně.

Paličatý tvor se zasekne hodně často proto, že nereaguje na prvotní příčinu, ale na tvoje reakce, na emoce ve tvých reakcích. Malé dítě dovede opravdu až neuvěřitelně odečítat neverbální signály (jako to obočí, ale pozor taky na nuceně nasazený úsměv nebo nuceně nasazený radostný tón). Větší dítě zase může velmi dobře rozpoznat manipulaci, která také vadívá, i ta pozitivní může vadit ("za odměnu si můžeš...").

Ptát se jednoduše "proč" a jednoduše vysvětlovat proč to chceš("proč to nechceš uklidit?" "chci to uklidit hned, snadno se to rozlítá kolem a uklízení dá mnohem víc práce"), dávat čas na odpověď, nenutit k odpovědi hned, v klidu se zeptat, chvíli počkat, pak se věnovat nějaké svojí činnosti poblíž, může být, že se nemůže vymáčknout a potřebuje buď čas, nebo dokonce, aby ses na něj nekoukala, může promluvit tobě do zad.

Znamená to připravit se předem na dlouhý proces, připravit i vnitřně. Čím častěji se ti ale podaří řešit situace v klidu, tím větší bude naděje, že se komunikace příště urychlí. Ber to třeba trochu jako koktání.