Co mu to připomenout/říct jinak než "ukliď to" a "zameť to"? Aby to nebyl přímý příkaz, ale byl tam prostor pro dobrou vůli dítěte, pro jeho pochopení, že je třeba to zamést, a že je to jeho práce. Pokud nepomůže, přijdou důsledky. Po celé kuchyni jsou skořápky - nemohu po ní chodit a vařit - nemohu (ti) udělat jídlo - budeš o hladu... Pokud to neuklidíš sama a budu ti muset pomoct, nebudu už pak mít čas na to, abych... (ti přečetla pohádku, hrála si s tebou, upekla koláč...)

Vypozorovala jsem, že platí přímá úměra: čím důslednější rodič, tím paličatější dítě. Jsou to naše zrcadla. Takže možná není od věci jít jim vzorem a občas z nějakého svého rozhodnutí mírně vycouvat - aby pak taky měly tu možnost vycouvat ze svých záseků, přehodnotit je, přiznat chybu (a nebraly to jako životní prohru či ztrátu na cti).