Mě ještě v souvislosti s tímto případem napadlo, že jsem se několikrát setkala s tím, že rodiče neumí odhadnout postavení vlastních dětí v kolektivu. Stává se, že si rodiče myslí, jo ten náš kluk(holka) je takový ranař, je pro každou blbost, je s ním sranda, vyložený vůdce party....A ve skutečnosti je to třeba tichošlápek na okraji kolektivu, který se neumí prosadit. Rodičům nechce brát iluzi a nebo je mu příjemné, že ho vidí jinak, tak se nesvěří. Nedokáže říct vlastním rodičům, že je terčem posměchu.