Bobe, chápu to. Já měla problém opačný, absolutně jsem neměla možnost si něco rozhodnout, vše bylo přesně dopředu dané. Žádné diskutování. Dodnes se z toho vzpamatovávám a chce to hodně síly. Rodiče se mě jako malé rozvedli a když se na mě "vykašlala máma", tak zcela určitě na mě čekal otec. Oba byli silné osobnosti, oba měli pravdu. Když se něco líbilo matce tak určitě ne mému otci už jenom z principu. A tak je to dodnes. Myslím si, že se na to nedá úplně vykašlat. Člověk když si neodžije to co má, pěkně popořádku od malinka s podporou a láskou rodičů, tak mu stále něco chybí, alespoň tak mě to vysvětlovala psycholožka, u které jsem skončila.
Chápu a přeji, aby se to vracelo co nejméně.