Přidat odpověď
Mám tím tedy na mysli pochopitelně jejich vlastní děti. Co s nimi v takové situaci dělají? Utěšují, ignorují, rovnou dají na zadek? A jak na tyhle situace reagujete vy?
Manžel nikdy nezvládal vztekací záchvaty našich dětí, a to si jich u mladšího (aktuálně tříletého) užíváme dosytosti. Nejdřív se snaží uklidňovat, nicméně pokud to (nejlépe hned) nezabere, přejde ke sprostým nadávkám, od nich ke shazování a ironii ("jsi trapný", "brečíš hezky, ale dlouho", "ségra tě ještě neslyšela, tak běž otravovat na chvíli taky ji") a nakonec hodí ignore a vztekloun pro něj přestane existovat. S dětmi má vztah jinak moc pěkný, ale tohle mě neskutečně vytáčí a hlavně mrzí. Diskuze nezabírá, na vysvětlování, že takhle s dětmi ne, mi kašle. Jsou chvíle, kdy ho za tohle chování nenávidím.
Co vaši manželé, má některá z vás něco podobného jako my?
Předchozí