Téma pro mě. Měla jsem buzení každou noc ve čtvrt na čtyři. Potom jsem se jednou probudila v 6. hodin ráno a to jsem byla tááák šťastná
Nějakou dobu to vydrželo, brala jsem vzbuzení i po páté, to je pro mě ještě přijatelné.
Minulý týden odjel manžel pracovně do Německa s tím, že neví, jak to bude, kdy přijede, na jak dlouho tam bude. A od první noci, kdy je pryč, opět vstávám, respektive se budím ve tři
Je pravda, že chodím spát dřív-v 9 hodin jsem v posteli, ale stejně je to doba, kdy člověk asi díky klidu a tichu a pocitu, že je sám vzhůru hodnotí, zpytuje, pozoruje se. A pro mě to je jako by to byla moje poslední hodinka. Říkám si, co by se stalo kdyby to se mnou teď seklo a podobně. Je to dáno hodně psychikou, že jsem teď na deru sama, musím, zvládat veškerou organizaci domácnosti, práce a školy. Ale stejně to nemám vůbec ráda.
Pokouším se ukecat tělo, aby usnulo, občas přivolávám anděle, Boha, kohokoli, abych mohla ještě spát, ale zbytečně.

Jsem ráda, že v tom nejsem sama a že to nemusí být třeba ani špatné znamení něčeho