čtením pod lavicí jsem strávila většinu času celou ZŠ, do školy jsem si nosila knih i více, abych se v případě, že mi nějakou zabaví, neocitla v nouzi (to na druhém stupni).

Společné čtení na prvním stupni jsem nenáviděla - kromě toho, že se četl Malý bobeš jsme měla problém zjistit, kde jsme, neboť jsem si četla napřed. Jediné štěstí bylo, že jsem měla Robinsona v jiném vydání i překladu, než zbytek třídy a tak jsem byla omluvena