Mám děti ještě malé, neumějí číst, a tedy RaBR nečetly. Takže oprávněnost požadavku určuju já . Spíš jde o to, že se neumějí podívat na věci nezúčastněně, jinak než ze svého hlediska, než o to čtení.

Asi vycházím podvědomě z principu "Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim." Takže hlavní zásada je neubližování. Ale dál se to vztahuje i na vážení si času (práce, úsilí, věcí,...) druhých, takže všechno, co umí a může udělat dítě samo, má udělat samo (oblékat se, uklízet si po sobě,...). Má sníst jídlo, které připravím. A já zase na oplátku uklidím méně důsledně v obýváku, kde je postavená důmyslná vláčkodráha, atd.

Praxe je samozřejmě taková, že děti často tu oprávněnost nevidí (nebo vidí, ale vědomě protestují), ale to už je jiná kapitola.