S nemluvným otcem mých dětí bych se jinak nedomluvila a s postiženým synkem, který nemluví vůbec, ani slovo, se takto "bavíme" už od dob, kdy byl u mě v břiše.
Nejčastější bylo několikrát denně pomyslet na to, že jsem už dlouho necítila pohyb a v tu ránu poslechl
Ovšem za "mastrštyk" považuju přetočení se synka koncem pánevním necelé 3 týdny před termínem. Mám fobii z porodu, přála jsem si plánovaného císaře, ale porodník byl proti. Stačilo pomyslet... Chlapeček můj zlatej!
Samozřejmé jsou vzájemné intenzivní pocity jako radost, pocit štěstí, ale i úzkost, strach...

Holčička bude užvaněná po mně a navíc je palice dubová, takže tam té telepatie není tolik třeba, komunikujeme normálně.
Ovšem s oběma muži mého života to jinak než a la UFO nejde